Vltava

Vážení posluchači, je nám líto, že vám dnes nemůžeme nabídnout z důvodu stávky pracovníků Českého rozhlasu váš oblíbený pořad. Více informací se dozvíte na našem zpravodajském serveru iROZHLAS.cz. Děkujeme za pochopení.

Vážení posluchači, je nám líto, že vám dnes nemůžeme nabídnout z důvodu stávky pracovníků Českého rozhlasu váš oblíbený pořad. Více informací se dozvíte na našem zpravodajském serveru iROZHLAS.cz. Děkujeme za pochopení.

Proslulý hudební skladatel, vědec a pedagog popisuje, co má mít správný divadelní song, jak se udržuje ve svěží kondici a připomíná svá tvůrčí léta strávená s Českým rozhlasem Brno.

Jeho snímek Zářit vyhrál na MFDF Ji.hlava v sekci Česká radost. Všechny postavy filmu od Nairobi, přes Nové Dillí až po Soul spojuje touha po světlejší barvě pleti. „Pro hrdiny je to intimní záležitost, všichni o používání bělících krémů ve společnosti mluví, ale nikdo nechce přiznat, že je toho součástí,” popisuje ve Vizitce, kde také mluví o svém dokumentaristickém přístupu, o subjektivitě v tomto filmovém žánru i o autenticitě.

Pouť za „šíleným“ králem začala v říjnové mlze. Mlha je synonymem tajemství. Onoho rána jsem před cestou podaroval muže bez domova, vědom si, že Královna univerza k nám přichází v těch posledních.

„Sedmého dne Bůh dokončil dílo, na němž pracoval; sedmého dne odpočinul od veškeré práce, kterou dělal,“ zní slova v druhé kapitole první knihy Mojžíšovy. Slova, která dala vzniknout šabatu: nejsvětějšímu a nejdůležitějšímu svátku židovského kalendáře, dni odpočinku.

Co bylo v těch vizích Juliány z Norwiche? O světě v oříšku, o nemožném-a-přece-možném spasení pro všechny, o Ježíšovi coby matce i o tajemných osudech rukopisu. Skoro vůbec nic o kočce.

Jak vzniká hudba a co všechno se odehrává mezi prvním nápadem a hotovou partiturou? Ondřej Brousek patří k hudebníkům, kteří se přirozeně pohybují mezi různými žánry i rolemi – jako skladatel, aranžér, klavírista i člen Monkey Business. V Taktovce mluví o hledání vlastního hudebního rukopisu, o svobodě i limitech při aranžování a o tom, co skladatele naučí až setkání se skutečným orchestrem.

Fascinující putování mezihvězdným prostorem za posmrtným životem.

Saša Michailidis se ptá hostů, jak si vedou slovenští tvůrci a tvůrkyně v Praze a v Česku vůbec. Parkování v tuzemských městech jako noční můra, vyřeší to parkovací domy, nebo podzemní garáže? Lolita v Četbě s hvězdičkou a kulturní války o klasickou i současnou literaturu.

Jedna z nejvýraznějších hudebních událostí letos slaví třicet let existence. Festival založil v roce 1996 pod názvem Struny podzimu. Typický je svojí multižánrovostí, kdy propojuje klasickou hudbu, jazz, elektroniku nebo třeba i rap. „Nejbláznivější projekty mají největší šanci vejít do historie. Po hostech chceme mnohdy i náročnější program,“ říká ve Vizitce k už tradičně odvážné dramaturgii Prague Sounds.

Když se slunce vzdaluje a svět se halí do podzimních barev, začne se snášet magická atmosféra, která jako by chtěla mluvit. Zaznívá šustění suchého listí, praskání dřeva v kamnech nebo vzdálené štěkání znuděného psa. Do toho voní chryzantémy, je cítit jemný kouř z dalekého pálení ohňů, na všechno padá chladný závoj. Slunce nás opouští, říše tmy je na dosah.

Saša Michailidis se ptá dopravního inženýra, projektanta, nezávislého odborníka Květoslava Syrového a architekta, urbanisty Petera Bednára. Máme po regionálních volbách, ve kterých velkou roli hrála i parkovací místa, aut ve městech přibývá. Kde mají auta stát? Vyplatí se parkovací domy a podzemní garáže?

Jako dlouholetá šéfka Archivních a Programových fondů ČRo se stala členkou Síně slávy Českého rozhlasu. Vstupují do ní osobnosti, které se zasloužily o mimořádný přínos rozhlasové tvorbě, vysílání nebo šíření rozhlasové kultury. Sama se podílela na záchraně unikátních dokumentů i na digitalizaci rozhlasového dědictví. Jako historička se věnovala dějinám rozhlasu a významným osobnostem, které utvářely jeho podobu.

Vizuální kultura hrála odjakživa zásadní roli v našem světě: nejrůznější zobrazení měla sílu přesvědčovat, manipulovat, utvářet a ovlivňovat myšlení lidí i směřování celé společnosti. Ne jinak tomu bylo ve Středomoří čtvrtého až sedmého století, kdy jej ovládla nová média jako skleněné nebo leštěné mramorové mozaiky. Ty společně vytvářely v sakrálních stavbách to, čemu dnes říkáme zářící obrazy.

Nečekaná setkání: V Anglii vládla Anna, dcera Karla IV., Geoffrey Chaucer posílal poutníky do Canterbury, Viklef vyzýval k reformě církve a Juliána z Norwiche měla vize.

Nemáme čas na smrt. Nemáme čas ji prožít. Chápete, nemyslím naši vlastní, tu si užijeme, až nastane. Ale těch, kteří odcházejí. Zpráva o smrti někoho, koho jsme znali, přijde a za ní hned další, jiná, většinou nicotná, chodí jedna za druhou jak vlna za vlnou a odliv je příliš krátký. „Ach, to je mi líto, tak on/ona už taky odešel.“ Když někdo odejde, zhasne jeden plamen. Dokud hoří, je tu stále se mnou. A s ním i světlo a o něj právě jde.

Sérii uzavírá veřejná debata Promyslet Havla živě, která se uskutečnila 22. října 2026 v Jízdárně Pražského hradu. Na téma demokracie a budoucnost Evropy debatují Alice Koubová, Lenka Karfíková a Tomáš Koblížek, moderovala Karolína Koubová.

Z většiny českých sídlišť se staly poměrně dobré adresy, které jsou hustě obydlené a postupně se aktualizují. Jakými směry jdou proměny českých paneláků a jaké postupy jsou skutečně inovativní? Proč je většinou lepší upravovat než bourat? Poslechněte si, jakou mají paneláky budoucnost.

„Už za války ve Zlíně začaly experimenty s montováním rodinných domů z panelů. A po válce tam vzniká první realizace paneláku v Československu,“ popisuje historik Ondřej Ševeček. Poslechněte si, co tvarovalo zlínská sídliště.

„Chtěli jsme, aby lidé v ubytovně Kosmalt zažili socialistický panelový brutalismus. Odkryli jsme beton, terazzo a mramor,” popisuje architekt, Michal Burák. Poslechněte si o košické aktualizaci panelové ubytovny.

Saša Michailidis se ptá novinářky a bývalé moderátorky Rádia Devín Andrey Makýšové Volárové a Jany Burianové z Městských divadel pražských. Na Vltavě si můžete poslechnout sérii Slováci na Vltavě, která představuje vybrané slovenské tvůrce působící v našem hlavním městě a jejich zkušenosti s prací v českém kulturním prostředí. Proč se rozhodli působit právě v Česku? Jaké podmínky tu nacházejí a jak se jejich zkušenost promítá do vztahů mezi českou a slovenskou kulturou?

Choreografka, režisérka a zakladatelka tanečního souboru BURKICOM stojí za festivalem současného tance a fyzického divadla Bread & Dance Prague. Letošní čtvrtý ročník uvádí inscenace čtrnácti souborů a rozprostře se na sedm pražských scén. „Specializujeme se na české umělce, to je také cílem festivalu – pomoci českému tvůrci dostat se ven do zahraničí,” říká ve Vizitce. Představí na něm i svoji inscenaci o syndromu vyhoření Směj se, pořád se směj.

Když před lety získala Nobelovu cenu za literaturu Louise Glück, potěšilo mne, že ji dostala právě za poezii, a zároveň mne tehdejší zdůvodnění inspirovalo k úvaze o souvislosti s architekturou. Hodnocení poroty tehdy vyzdvihlo schopnost její poezie propojovat osobní emoce a prožitky s universálními, existenciálními, všem společnými otázkami.

Saša Michailidis se ptá amerikanistky Hany Ulmanové z FF UK a literární kritičky a publicistky Evy Klíčové z deníku Alarm. Od 28. října si na Vltavě můžete poslechnout Lolitu Vladimira Nabokova. Román, který při svém vydání vyvolal skandál, dodnes vzbuzuje otázky, jak zacházet s literárními díly, která překračují naše morální představy. Podobné spory se ale nevedou jen o klasiku. V současnosti se literatura stává také bojištěm politických a kulturních konfliktů.

Je jedním z průkopníků a nejvýraznějších osobností české hip-hopové scény. Legendární český rapper, spoluzakladatel kapely Peneři Strýčka Homeboye vydává další sólovou desku s názvem Je Miki Vorel. „Rap je moje hlavní gros, na graffiti se rád koukám, ale už nikde neběhám a neničím nikomu majetek. Spoustu současných umělců výtvarného umění graffiti prošlo. V té době jsme nemohli jinak,“ popisuje ve Vizitce.

Herec a pricipál Milan Hein vypráví o svých kořenech, rodině a také důležitosti a nezastupitelnosti živého komorního divadla.

Mám jeden špatný zvyk; chci říct, k jednomu ze špatných zvyků se můžu přiznat. Ne snad proto, že byl tak zajímavý. Ale možná se díky tomu zlozvyku dozvím, jak se věci mají.

Káže pastor Stanislav Bubík.

Pražský zbohatlík, sládek Vohlídka, zakoupí zpustlý zámek. Teprve dodatečně ale zjistí, že ho získal i se strašidlem. Humoristická povídka Zapomenutá duše svou jemnou ironickou nadsázkou, nostalgií i dějovou zápletkou připomene starou dobrou Anglii. Jako kdyby se spisovatel Karel Leger, pro kterého bylo psaní vyhledávaným koníčkem, inspiroval četbou Oskara Wilda.

Saša Michailidis se ptá na novou filmovou adaptaci románu Rozum a cit Jane Austenové. Nové zpracování je v českých kinech. Mezinárodní festival dokumentárních filmů v Jihlavě promítne i snímky, které změnily svět. Philomena Cunk bude v pseudodokumentu tentokrát komentovat historii kinematografie. A jak se chováme k umění ve veřejném prostoru?

Je výkonnou ředitelkou Nadačního fondu Arnošta Lustiga a dcerou významného spisovatele, jehož sté jubileum si připomínáme v prosinci. Při této příležitosti uspořádala festival, který se koná ve čtrnácti zemích a na čtyřech kontinentech už víc než rok a vyvrcholí právě koncem roku. „Červenou nití FestivALu 100 je kultivace lidskosti. Umění otevírá dveře a hlavně to živé. Jde o zážitky a emoce,“ popisuje ve Vizitce.

Jak najít příběh, který stojí za to vyprávět zvukem? Kreativní producent Českého rozhlasu Lukáš Sapík se podílel na úspěšných podcastových sériích, jako jsou Kosatík. Rekonstrukce dálkového výslechu nebo Urgentní příjem. „Vždycky hledám za tématem příběh, který lze vyprávět. Jestli ten příběh je natolik silný a zajímavý, aby v audiu dostal prostor, který si zaslouží.“

Odhlédneme-li od domácích mazlíčků, musíme si přiznat, že v minulosti to s námi neměla zvířata vůbec snadné. V poslední době se sice leccos zlepšilo, ale jak se říká, máme ještě velké rezervy. Zatímco například v Severní Americe v národních parcích často narazíte na tabulku s upozorněním, že doma jsou tam medvědi a vy tam jste jen na návštěvě, u našich východních sousedů jsou chlupáči nesmyslně vybíjeni kvůli střetům a incidentům, které často spíš než oni způsobí sami lidé.

„Chyť se mě za ruku!“ Říká to netrpělivě, skoro až nerudně. Chlapeček pochopí a poslušně se chytí. Na zebru vykročí spolu. Ruka v ruce. Jednou je to máma a dítě, nastavená dlaň před semaforem a malá pracička, která do té velké vklouzne skoro automaticky.

Saša Michailidis se ptá sochaře, pedagoga, publicisty a autora projektu Vetřelci a volavky Pavla Karouse a architekta, zastupitele na Praze 3 (SZ) Matěje Michalk Žaloudka. V Kobce 17 v Praze na Smíchově je výstava Josef Klimeš: Rovnováha. Přibližuje příběh monumentální plastiky, která patřila po desetiletí k výrazným dílům u Barrandovského mostu. Jenže v červenci se zhroutila. Přitom se o jejím špatném technickém stavu vědělo dlouho.

Co kdyby spolu Romeo, Julie a jejich rodiče dokázali mluvit? Soubor 11:55 s dramaturgicko-režijním tandemem Annou Klimešovou a Petrem Erbesem obrací Shakespearovu klasiku k mezigeneračnímu neporozumění. Dále gruzínská inscenace LIBERTÉ: trigger warning o moci propagandy a festival NORMA, který tematizuje stopy násilí na ženském těle.

Co kdyby spolu Romeo, Julie a jejich rodiče dokázali mluvit? Soubor 11:55 s dramaturgicko-režijním tandemem Annou Klimešovou a Petrem Erbesem obrací Shakespearovu klasiku k mezigeneračnímu neporozumění. Dále gruzínská inscenace LIBERTÉ: trigger warning o moci propagandy a festival NORMA, který tematizuje stopy násilí na ženském těle.

Saša Michailidis se ptá publicistky, překladatelky a programové ředitelky LFŠ Ivy Hejlíčkové a Marie Barešové z Národního filmového archivu. 22. října obohatí program českých kin nové filmové zpracování románu Jane Austenové Rozum a cit. Už v minulosti jsme se dočkali mnoha adaptací knih anglické klasičky pro film a TV. Proč se Austenová, narozená před 251 lety, stala v podstatě popkulturním fenoménem?

Ředitelka Galerie hlavního města Prahy se rozhodla po čtrnácti letech skončit ve své funkci. V čele významné veřejné instituce se jí podařilo rozšířit sbírky o tisíce uměleckých děl nebo dát prostor novým médiím. Pod jejím vedením galerie také znovu otevřela Colloredo-Mansfeldský palác a vlastní depozitář pro tisíce artefaktů, který instituci významně chyběl. Nový šéf GHMP tak podle ní bude mít dobrou startovací pozici.

Většina knih, které najdeme na pultech a jsou označovány za bestsellery, jsou jen šikovným či méně obratným řemeslným výrazem toho, co je ve vzduchu, o čem se hovoří v televizi a píše na sociálních sítích, co chtějí lidé v dané chvíli slyšet, co rezonuje s jejich konvenčním cítěním a co navazuje na dobové myšlenkové vzorce.

V páté epizodě série Betonový lidi míří Vladimír 518 se sociálním pracovníkem Petrem Globočníkem do Janova v Litvínově. Poslechněte si, proč a jak se tamní sídliště proměnilo v ghetto s vyhořelými a vytlučenými torzy paneláků. Poslechněte si kudy vedla cesta místních obyvatel do sociálního vyloučení a jaké jsou šance na obrat k lepšímu.

„Zakládali jsme si na tom, že jsme kluci ze sídliště. A že jsme drsnější, než kluci z města,“ vzpomíná Petr Globočník. Poslechněte si, jak se Litvínovské sídliště Janov proměnilo v chudinskou čtvrť, ze které se dá jen těžko odstěhovat jinam. Hostem bonusového rozhovoru k páté epizodě série Betonový lidi je Janovský rodák a provozovatel tamního sousedského domu Libuše.

Saša Michailidis se ptá dramaturgyně MFDF Ji.hlava Andrey Slovákové a socioložky Kateřiny Liškové z Historického ústavu AV ČR. 23. října začne jihlavský festival dokumentárních filmů. Filmy, které změnily svět, tak se jmenuje jedna ze sekcí. Jak dokumenty posouvají celospolečenskou debatu? Jak ovlivňuje podobu dokumentů politická situace, osobnost autora, výběr tématu a jeho zpracování? A kdy v dokumentu začíná ideologie?

Hudebnice a songwriterka původem ze Slovenska vydala své sedmé album Pozvi ma, neprídem. Na desku přizvala další mladé umělce a ve větší míře na něm zpívá česky. „Chci být jen s nejbližšími lidmi, mám úzkost z toho, že si s těmi ostatními budeme povídat o tom, co mě nezajímá a nebaví,“ říká k názvu alba. Řeč je ve Vizitce také o současném Slovensku a o melancholii, kterou pociťuje, když se do vlasti vrací. Mluví také o vlivu sociálních sítí, od kterých se snaží odpojit.

Členové a členky odborných komisí Ministerstva kultury rezignují kvůli chystaným změnám dotačních pravidel. Jak je ministerstvo nahradí ve chvíli, kdy už by měly komise zasedat a posuzovat grantové žádosti?

V sedmdesátých letech minulého století jsme získaly s mámou malý byt v Plzni, v dělnické čtvrti u Škodovky. Musely jsme si ho upravit, trochu do něj investovat, ale pak byl nájem šedesát korun. Topilo se tam ještě uhlím.

Saša Michailidis se ptá filmových kritiků Antonína Tesaře z Radia Wave a Kristiny Roháčkové z iROZHLASu. Na konci roku se můžeme těšit na mockumentary, neboli pseudodokument Cunk on Cinema. Jde o další díl série s moderátorkou Philomenou Cunk, kterou hraje komička Diane Morgan. Jaké jsou možnosti žánru mockumentary?

Herečka a dabérka se zamýšlí nad mladou generací herců, nad tím, co pro ni znamená civilní herectví a popisuje, jak správně ‚placírovat fóry‘. Repríza ze 14. listopadu 2022.

Ředitel MFDF Ji.hlava a jeho tým letos přinášejí exaktní důkaz, že filmy dokážou měnit svět. Do jubilejního třicátého ročníku zařadili celou sekci „šťastné třináctky“ – snímků, které nějak dokázaly zachránit život či přispět ke změně systému. Diváci se ale mohou těšit i na tradiční sekce včetně České radosti, která přináší pozoruhodné české dokumenty. Ty aktuálně podle Marka Hovorky zažívají zlatou éru. Čelí ovšem i novým výzvám jako je třeba AI.